FÓRUM U KRBU

  Příběh od krbu: Poslední židle Byla zima. Venku padal sníh a vítr mlátil do oken. Ve staré hospodě „U Krbu“ hořel oheň už třetí den bez přestávky. Majitel Martin přisunul k plamenům poslední volnou židli. „Pro toho, kdo přijde z daleka,“ řekl a usmál se. První večer si na ni sedla dívka v červeném šátku. Třásla se zimou. Martin jí dal horký čaj a mlčel. Oheň mluvil za něj. Druhý večer přišel muž s kufrem. Unavený, s očima plnýma cesty. Podíval se na židli. Na dívku. A posadil se vedle ní. Tak blízko, až cítil teplo z jejího šátku. Mlčeli. Poslouchali praskání dřeva. Třetí večer už nemlčeli. Vyprávěli si o místech, odkud utekli. O domech, co je už nehřály. O krbech, u kterých seděli sami. „Čekal jsem na znamení,“ řekl muž tiše. „Asi je to tahle židle,“ odpověděla dívka a podala mu ruce k ohřátí. Martin jen přiložil další poleno. Věděl, že některé příběhy začínají tam, kde jiní přestali čekat. A ta židle? Ta už nikdy nezůstala prázdná. DALŠÍ  

 *"Sedm řad dozadu"* Let do Prahy. Turbulence, tma za oknem a já sedím u uličky, 7. řada. Vedle mě si sedla. V ruce knížku, kterou jsem četla taky. "Můžeš mi ji podat, až dočteš?" zeptala se a usmála se. Kývnula jsem. A pak už jsme nemlčely. Mluvily jsme o počasí, o strachu z létání, o tom jak milujeme okna u sedaček. O tom, jak je to zvláštní potkat někoho na pár hodin a mít pocit že ho znáš roky. Přistáli jsme. Vyzvedli kufry. U východu jsem se otočila.   "Co kafe? Ještě máme čas než půjdeme každý jinam." Zasmála se. "Jen když to bude u okna." A tak sedm řad dozadu se změnilo na místo, odkud začalo všechno.

  VIDEOMIX

  www.paranormalfantazie.art

 Zábavná paranormální rubrika je TADY  

 Vzpomínky najdete ZDE   Vůně naftalínu a starých dopisů Bylo mi asi deset, když babička otevřela tu velkou truhlu na půdě. Vrzla. A ven vyšla vůně. Nešlo ji popsat. Naftalín, prach, sušená levandule a něco… starýho. „To jsou dopisy od dědy,“ řekla a vytáhla svazek převázanej provázkem. Papír zažloutlej, inkoust vybledlej. Nečetla mi je nahlas. Jen držela jeden v ruce a dívala se z okýnka na zahradu. „Psal mi z vojny každou středu. I když neměl co psát.“ Dodnes když ucítím naftalín v obchodě, vrátí mě to zpátky. Sedím na bedně od jablek, babička vedle mě mlčí, a venku prší na tašky. Nevím co v těch dopisech stálo. A vlastně je to jedno. Někdy není důležitý co bylo napsaný. Ale že to někdo napsal.

  RECEPTY    i    LEVNĚ   Místo pro fotky, popis a nebo celý recept na dnešní mňamku   

 NAVŠTIVTE MAGAZÍN   Vítej v Magazínu Tady najdeš články o věcech mezi řádky. O lidech, myšlenkách, nocích kdy nejde spát a dnech kdy je všechno moc. Žádný návod na život. Jen to, co mě napadne cestou. Když ti to sedne, zůstaň.

 Koukněte na naší stránku EZO Oko – okno duše i portál do neviditelného V ezoterice není oko jen orgán zraku. Je to symbol bdělosti, vhledu a spojení s tím, co je za běžným vnímáním. Ne nadarmo se říká „oko do duše“. Třetí oko a vnitřní vidění Nejčastěji se mluví o  třetím oku , energetickém centru umístěném mezi obočím. V tradici čaker je to ádžňa čakra – centrum intuice a jasnozření. Když je otevřené, lidé popisují: Silnější sny a vize před usnutím Náhlé „aha“ momenty bez logického důvodu Citlivost na atmosféru míst a lidí Blokované třetí oko se prý projevuje jako pocit, že „vidíš, ale nechápeš“. Často za to může přetížení mysli, stres a příliš mnoho obrazovek. Oko Hóra a ochranný symbol Starověcí Egypťané používali  Oko Hóra  jako amulet proti zlu a neštěstí. Každá část symbolu odpovídala jednomu smyslu – čich, zrak, sluch. Nosilo se jako ochrana na cestách i v boji. Dnes ho najdeš na špercích a tetováních. Funkce je stejná: hlídat tě před tím, co nevidíš. Praktic...

  Úcta je, když vyslechneš názor, se kterým nesouhlasíš, a nezačneš ho hned bořit. Mlčení může být taky úcta. Nemusíš na všechno reagovat. Člověk, co ponižuje slabší, není silnej. Je jen hlasitej. Úcta k času druhého je nejlevnější a nejcennější dárek, co můžeš dát. Když někomu tykáš bez dovolení, bereš mu kus důstojnosti. Zeptej se. Úcta není slabost. Je to vědomí, že nejsi střed vesmíru. Nejdřív se nauč úctě k vlastním chybám. Pak ji budeš umět dát i ostatním. Omluva „přehnal jsem to“ má větší váhu než tisíc výmluv. Respekt neprosíš. Získáš ho tím, že ho sám dáváš, i když nemusíš. Úcta je rozdíl mezi „máš pravdu“ a „chápu, jak to myslíš“ Více citátů TADY

  Ten dům u lesa mlčel… až do té noci   Ahoj. Píšu to sem anonymně, protože mi to pořád nedá spát. Bylo mi 17. Léto 2018. Chata po babičce na samotě u Brd. 300 metrů od nejbližšího baráku, kolem jen les. V noci totální ticho. První 3 noci v pohodě. Čtvrtou noc jsem nemohla spát. Kolem 2:30 jsem slyšela praskání. Jako když někdo šlape po suchých větvích. Vykoukla jsem z okna. Měsíc v úplňku. A na kraji lesa, asi 50 metrů od chaty, stála postava. Vysoká. Moc hubená. A měla na sobě něco bílého. Dlouhé. Jak noční košile z dob našich babiček. Stála a dívala se přímo na moje okno. Nehnula se. 5 minut. Začala jsem se třást. Chtěla jsem zavolat mámě, ale mobil neměl signál. Typické pro tu díru. Sebrala jsem odvahu, vzala baterku a šla k oknu blíž. Posvítila jsem ven. A v tu chvíli… zmizela. Jen tak. Z jednoho kroku. Žádný útěk. Žádný šustot. Prostě nebyla. Ráno jsem šla na to místo. Nic. Ani šlápota. Jen tráva. Místní děda co bydlel 2 km dál mi pak řekl: „Jo, ten dům. Ten už 40 let ni...

 Máte rádi ankety ? Koukněte SEM 

  Příběh lásky ZDE  

 Příběh kluka a psa ČTI ZDE  

 Ahoj.   Jsem ráda, že jsi tady. Dlouho jsem přemýšlela, kde by se dalo mluvit o tom, co nás zajímá i fascinuje. Bez posměchu. Bez "to si jen namlouváš". A tak jsem zapálila krb. ZDE Tohle místo je pro všechny, kdo mají příběh. Pro ty, kdo hledají odpovědi. Pro ty, kdo jen chtějí číst a cítit že v tom nejsou sami. Teplo, respekt, bezpečí. Tak pojď blíž. Krb už topí.   *Co tě přivedlo? Napiš do komentářů.*

 Nové fórum u krbu je i bez registrace a s možností založit vlastní téma.