V TRÁVĚ

 *Holčička, broučci a Trávové království*

Byla jednou jedna holčička Evička. Měla copánky, kolena samé odřeniny a kapsy plné kaštanů a kamínků. 

Jednoho parného červencového dne se nudila. Máma řekla: "Běž ven, na zahradu."  

Evička si lehla do vysoké trávy za domem. Zavřela oči. A najednou uslyšela: _ťuk ťuk ťuk_.

Otevřela oči. Vedle ní stál brouček. Ale nebyl obyčejný. Měl na zádech lesklý červený krunýř s 7 puntíky. A na hlavě malou korunku z trávy.

"Zdravím," řekl brouček a uklonil se. "Já jsem pan Berušák VII. Královský posel Trávového království. Přišli jsme tě pozvat."

Evička vykulila oči. "Kam?"  

"Na slavnost Svatojánských světel. Dnes v noci. Pod velkým listem lopuchu."

A než stačila cokoliv říct, brouček pípl na píšťalku z píďalky. Tráva se rozevřela jako opona. A pod ní byla cesta. Cestička vyšlapaná mravenci, lemovaná květy sedmikrásek.

*Cesta dolů*

Evička šla. Nebo spíš zmenšovala. S každým krokem byla menší a menší, až byla velká jako jahoda.

Potkala mravence. Táhli drobek chleba, 10x větší než oni.  

"Pozor na levou!" křičel kapitán mravenec. "Dnes vezeeme dort pro královnu!"

Potkala housenku v pyžamu. "Jdu spát na 14 dní," zívla. "Pak budu motýl. Přijď na mou proměnu!"

A pak potkala cvrčka. Seděl na stéblu a hrál na housle z trávy.  

"To je hudba pro slavnost," řekl. "Ale pozor, nesmíš dupnout. Tráva je tu velmi citlivá."

Konečně došla k velkému listu lopuchu. Pod ním bylo celé město. 

*Trávové království*

Domečky byly z žaludových čepiček. Lampy byly světlušky v lahvičkách od rosy. A uprostřed byl trůn z kousku kůry.

Na trůně seděla královna. Byla to obrovská zlatozelená zlatohlávka. Vedle ní stál pan Berušák VII.

"Vítej, Evičko z Velkého světa," řekla královna hlasem jako šustění listí. "Slyšeli jsme o tobě. Ty jsi ta, co nechává na parapetu vodu pro žíznivé broučky."

Evička zčervenala. "To nic není..."  

"Je," řekla královna. "V našem světě je každá kapka moře."

Najednou zhasly všechny světluškové lampy. Tma.  

A pak... jedna po druhé... se začaly rozsvěcet malé tečky světla. 

Svatojánští broučci! Stovky jich. Létaly nad trávou jako hvězdy, co spadly na zem.

"To je jejich velký den," zašeptal pan Berušák VII. "Jednou za rok ukážou lidem cestu. Aby nezabloudili domů."

Evička dostala místo u slavnostní tabule. Jedla med z pampelišky, pila rosu z kalíšku od zvonku. Poslouchala příběhy: o tom jak střevlík zachránil celé mraveniště před deštěm, jak šnek donesl dopis přes celou zahradu za 3 dny.

O půlnoci královna vstala.  

"Evičko, máme pro tebe dárek. Za tvoji laskavost."

Pan Berušák VII jí podal malý lísteček. Srolovaný.  

"To je pozvánka. Kdykoliv budeš smutná, nebo sama, lehni si do trávy. Řekni: 'Broučci, jste tam?' A my uslyšíme."

*Návrat*

Evička mrkla. A byla zase velká. Ležela pořád na zahradě. Slunce zapadalo.

V ruce držela ten srolovaný lísteček. Voněl po mátě.

Od té doby se všechno změnilo. Když Evička zalévala kytky, nechala kousek vody i pro broučky. Když viděla berušku, nezatloukla ji do sklenice. Jen se uklonila.

A v noci, když nemohla spát, šla na zahradu. Lehla si do trávy a zašeptala: "Broučci, jste tam?"

A z trávy se ozvalo tisíceré _ťuk ťuk ťuk_.  

A nad ní létaly malé světýlka. Svatojánští broučci jí ukazovali cestu zpátky do postele.

A někdy, když foukal vítr, jí do okna přiletěl lísteček. S vzkazem napsaným nožičkami mravence:  

_"Děkujeme. Tráva je díky tobě šťastnější."_

A Evička se usmála. Protože věděla tajemství:  

V každé trávě je celé království. Jen se musíš zmenšit, abys ho viděla.

Konec 🌙🐞