OD KRBU
Příběh od krbu: Poslední židle Byla zima. Venku padal sníh a vítr mlátil do oken. Ve staré hospodě „U Krbu“ hořel oheň už třetí den bez přestávky. Majitel Martin přisunul k plamenům poslední volnou židli. „Pro toho, kdo přijde z daleka,“ řekl a usmál se. První večer si na ni sedla dívka v červeném šátku. Třásla se zimou. Martin jí dal horký čaj a mlčel. Oheň mluvil za něj. Druhý večer přišel muž s kufrem. Unavený, s očima plnýma cesty. Podíval se na židli. Na dívku. A posadil se vedle ní. Tak blízko, až cítil teplo z jejího šátku. Mlčeli. Poslouchali praskání dřeva. Třetí večer už nemlčeli. Vyprávěli si o místech, odkud utekli. O domech, co je už nehřály. O krbech, u kterých seděli sami. „Čekal jsem na znamení,“ řekl muž tiše. „Asi je to tahle židle,“ odpověděla dívka a podala mu ruce k ohřátí. Martin jen přiložil další poleno. Věděl, že některé příběhy začínají tam, kde jiní přestali čekat. A ta židle? Ta už nikdy nezůstala prázdná. DALŠÍ
