VZPOMÍNKY

 Vzpomínky najdete ZDE 

Vůně naftalínu a starých dopisů

Bylo mi asi deset, když babička otevřela tu velkou truhlu na půdě.
Vrzla. A ven vyšla vůně. Nešlo ji popsat. Naftalín, prach, sušená levandule a něco… starýho.

„To jsou dopisy od dědy,“ řekla a vytáhla svazek převázanej provázkem. Papír zažloutlej, inkoust vybledlej.

Nečetla mi je nahlas. Jen držela jeden v ruce a dívala se z okýnka na zahradu.
„Psal mi z vojny každou středu. I když neměl co psát.“

Dodnes když ucítím naftalín v obchodě, vrátí mě to zpátky. Sedím na bedně od jablek, babička vedle mě mlčí, a venku prší na tašky.
Nevím co v těch dopisech stálo. A vlastně je to jedno.

Někdy není důležitý co bylo napsaný. Ale že to někdo napsal.