LET

 *"Sedm řad dozadu"*

Let do Prahy. Turbulence, tma za oknem a já sedím u uličky, 7. řada.

Vedle mě si sedla. V ruce knížku, kterou jsem četla taky. "Můžeš mi ji podat, až dočteš?" zeptala se a usmála se.

Kývnula jsem. A pak už jsme nemlčely.

Mluvily jsme o počasí, o strachu z létání, o tom jak milujeme okna u sedaček. O tom, jak je to zvláštní potkat někoho na pár hodin a mít pocit že ho znáš roky.

Přistáli jsme. Vyzvedli kufry. U východu jsem se otočila.  

"Co kafe? Ještě máme čas než půjdeme každý jinam."

Zasmála se. "Jen když to bude u okna."

A tak sedm řad dozadu se změnilo na místo, odkud začalo všechno.