CHATA

 Ten dům u lesa mlčel… až do té noci 

Ahoj. Píšu to sem anonymně, protože mi to pořád nedá spát.

Bylo mi 17. Léto 2018. Chata po babičce na samotě u Brd. 300 metrů od nejbližšího baráku, kolem jen les. V noci totální ticho.

První 3 noci v pohodě. Čtvrtou noc jsem nemohla spát. Kolem 2:30 jsem slyšela praskání. Jako když někdo šlape po suchých větvích.

Vykoukla jsem z okna. Měsíc v úplňku. A na kraji lesa, asi 50 metrů od chaty, stála postava.
Vysoká. Moc hubená. A měla na sobě něco bílého. Dlouhé. Jak noční košile z dob našich babiček.

Stála a dívala se přímo na moje okno. Nehnula se. 5 minut.

Začala jsem se třást. Chtěla jsem zavolat mámě, ale mobil neměl signál. Typické pro tu díru.
Sebrala jsem odvahu, vzala baterku a šla k oknu blíž. Posvítila jsem ven.

A v tu chvíli… zmizela.
Jen tak. Z jednoho kroku. Žádný útěk. Žádný šustot. Prostě nebyla.

Ráno jsem šla na to místo. Nic. Ani šlápota. Jen tráva.
Místní děda co bydlel 2 km dál mi pak řekl: „Jo, ten dům. Ten už 40 let nikdo nechce. Pořád tam někdo chodí. Ale to bude asi srna.“

Srna v noční košili? 

Od té doby jsem tam jela ještě 2x. Už se nic nestalo. Ale vždycky kolem 2:30 se probudím. Sama. A mám pocit že se na mě někdo dívá z lesa.

Teď je chata prodaná. Noví majitelé tam prý jezdí jen v létě a na den.

Moje otázka na vás:
Stalo se vám taky něco že jste viděli postavu a pak… nebyla? Nebo že místo samo „mlčelo“ a pak najednou ožilo?

DALŠÍ příběhy TADY